Dvořákova Praha

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, který tradičně pořádá Akademie klasické hudby ve spolupráci s klavíristou Janem Simonem, vyzdvihl v rámci dramaturgie svého 16. ročníku vedle stěžejní linie děl Antonína Dvořáka i tvorbu Johannese Brahmse s ohledem na letošní 190. výročí skladatelova narození.

MHF Dvořákova Praha se za dobu své existence vyprofiloval do podoby prestižní přehlídky, která má již silné renomé a přitahuje stále mnohé hudební osobnosti a výjimečná zahraniční tělesa. Hlavním dějištěm festivalu je tradičně Rudolfinum, kde se v r. 1896 uskutečnil ve velké koncertní síni první koncert České filharmonie, kterou řídil Antonín Dvořák.

Na rozdíl od Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, který letos nabídl milovníkům hudby mimořádně pestrý program, je Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha výrazně mladší a zaměřen prioritně na díla Antonína Dvořáka. Vedle Dvořákovy tvorby však akcentuje i skladby dalších skladatelů, které ve svých programech uvádí v zajímavých dramaturgických konfrontacích a symbolických paralelách. V bohatším spektru děl reflektuje festival ve své nabídce i případná aktuální hudební a společenská výročí. Těžiště dramaturgie Dvořákovy Prahy spočívá sice v klasicko­‑romantickém repertoáru, ale uváděna jsou i díla nejvýznamnějších skladatelů 20. a 21. století.

Z pohledu prezentace hudebních programů je příjemné, že se v Praze konají dva prestižní festivaly, které mají vysoké mezinárodního renomé a symbolicky jsou spojeny se stěžejními osobnostmi české hudby, Bedřichem Smetanou a Antonínem Dvořákem. S ohledem na jejich výročí termínově buď téměř uzavírají (MHF PJ) nebo následně otevírají (MHF DP) hudební sezónu.

Cílem každoroční přehlídky Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha je snaha pořadatelů, aby světové hvězdy přijíždějící na festival sloužily jeho dramaturgickým záměrům, a nikoliv naopak, k čemuž inspirativně vybízí koncepce jasně vyprofilovaných hlavních programových řad: Česká filharmonie v roli rezidenčního orchestru, Dvořák Collection, Komorní řada a Světové orchestry.

16. ročník festivalu s leskem zahraničních hostů

Festival se letos konal ve dnech 8. až 25. 9. a nabídl 27 koncertů, z nichž osm bylo věnováno mladé interpretační generaci.

Izraelská filharmonie zazářila pod taktovkou Lahava Shaniho na dvou koncertech ve Dvořákově síni Rudolfina, kde 10. 9. přednesla díla Johannese Brahmse a Sergeje Rachmaninova a 11. 9. pouze Brahmsovy skladby. Na prvním z jejích koncertů podal úžasný výkon Gil Shaham, který Houslový koncert D dur op. 77 J. Brahmse zahrál s bravurou, umocněnou hloubkou porozumění stylu skladatele a s leskem širokého spektra vřele cítěných barev. Následujícího dne si v interpretaci Brahmsova Dvojkoncertu pro housle a violoncello a moll op. 102 získal srdce a obdiv posluchačů vedle G. Shahama i rakousko­‑íránský violoncellista Kim Sholtani, jenž svému mimořádnému výkonu vtiskl navíc lyriku a emoce s velkou škálou dynamických odstínů. V duu hráli s radostí, vnitřním cítěním díla se skvělou souhrou s orchestrem. Lahav Shani uchopil skladby obou programů s jasnou představou, kompozice řídil efektivně s paletou gest bez taktovky, vrstevnatě, s krásou sól a puncem poněkud vyhrocené dramatičnosti.

Vídeňští filharmonikové oslnili publikum ve Dvořákově síni Rudolfina kompaktností souhry sekcí, leskem zvuku, nádhernými sóly a širším spektrem vyjádření různých emocí. Rusko­‑německý klavírista Igor Levit zahrál Brahmsův Klavírní koncert č. 2 B dur op. 83 technicky výjimečně a s analytickou svrchovaností, ale místy až strojově, příliš pohroužen do sebe a občas i poněkud chladně, což bylo v kontrastu s vřeleji hrajícím tělesem. Jakub Hrůša bohužel nevtiskl interpretaci příliš vrstevnatosti ani hloubky. Těleso ovšem disponuje silným potenciálem hrát Brahmsovy skladby mistrovsky, samozřejmě a především pod taktovkou významných dirigentů.

Symfonie č. 8 G dur Antonína Dvořáka zazněla naopak pod taktovkou J. Hrůši s velkým nadhledem. Orchestr hrál s nadšením, krásně vyzněly vrstvy, sóla i emocionální plochy a skvělá byla gradace kompozice. Vídeňští filharmonikové vystoupili na českém území vůbec poprvé s českým dirigentem.

Komorní řada, která v rámci tříletého kurátorského projektu souboru Pavel Haas Quartet prezentuje kompletní smyčcové kvartety Antonína Dvořáka, představila letos tuzemská i zahraniční kvarteta mezinárodního renomé.

Ohlédnutí do historie prezentace Dvořákových děl

Vedle mnohých proslulých skladatelových děl usiluje vedení festivalu o postupné uvedení autorových děl, která se nejen v Praze příliš často nehrají. V minulosti festival zařadil do programu např. koncertní provedení Dvořákovy operní prvotiny Alfréd (2014), novodobou koncertní premiéru písňového cyklu Cypřiše (2016), Hymnus „Dědicové Bílé hory“ (2017) a kantátu Americký prapor (2018). Počinem roku 2019 se stalo koncertní uvedení opery Král a uhlíř. Akademie klasické hudby financovala digitalizaci rukopisných notových materiálů k této opeře a rekonstrukci její originální předehry.

Akcentována byla postupně skladatelova klavírní tvorba, souborné provedení jeho neprávem opomíjeného kompletního díla pro sólový a čtyřruční klavír. Akademie klasické hudby iniciovala a zásadně finančně podpořila rovněž nahrávku kompletu Dvořákových skladeb pro sólový klavír v podání Iva Kahánka, garanta festivalového projektu.

V zajímavých dramaturgických konfrontacích byly do koncertní nabídky zařazeny i Dvořákovy rané kompozice a fragmenty. V roce 2021 zazněl komplet klavírních trií a kvintetů v podání souboru Pavel Haas Quartet společně s klavíristou Borisem Giltburgem, významnou měrou se o jejich provedení zasloužilo i Panochovo kvarteto s rezidenčním umělcem festivalu Sirem Andrásem Schiffem. V Katedrále sv. Víta bylo provedeno skladatelovo monumentální oratorium Svatá Ludmila op. 71 v podání České filharmonie s dirigentem Petrem Altrichterem, Pražského filharmonického sboru pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka, společně se sopranistkou Evou Hornyákovou, mezzosopranistkou Janou Hrochovou, tenoristou Richardem Samkem a basistou Gustávem Beláčkem.